Přeskočit na obsah

Ion

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ion nebo iont je kladně nebo záporně elektricky nabitá částice atomární velikosti (atom, molekula, někdy také skupina atomů či molekul), tedy taková, kde se celkový počet elektronů liší od celkového počtu protonů.

Slovo pochází z řeckého „ión“ – poutník.

Ionty se označují chemickým vzorcem (značkou) částice, přičemž vpravo nahoře se uvede velikost elektrického náboje iontu.

Grafické znázornění kationtu
  • Kationty např. K+, Na+, Mg2+, Ca2+
  • Anionty např. F, CO32−, NO3

Rozdělení iontů

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článcích kationt a aniont.

Rozlišují se na:

Vznik iontu

[editovat | editovat zdroj]

Proces vzniku iontu se nazývá ionizací. Obrácený proces, tzn. vytvoření neutrálního atomu z iontu, se označuje jako rekombinace.

Energie potřebná k odstranění jednoho z elektronů ve vnější podslupce atomu se označuje jako ionizační energie (popř. ionizační potenciál). Ionizační energie nám říká, jak pevně jsou vnější elektrony k atomu vázány.

Přidáním elektronu k atomu určitého prvku dojde k uvolnění jisté energie, která se označuje jako elektronová afinita.

Ionty vznikají

  • při rozpouštění (např. solí ve vodě), kdy se část molekul rozpouštěné látky rozštěpí na dva (nebo více iontů). Takové roztoky jsou elektricky vodivé.
  • při ionizaci plynu, kdy rychle letící částice nárazem rozštěpí molekulu na ionty (viz Iontový zdroj). Ionizovaný plyn se pak stává vodivým.
  • při tření (kladný náboj - sklo, záporný náboj - plast)

Vlastnosti iontů se využívají při různých procesech, např.:

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]