Přeskočit na obsah

Gustav Regler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gustav Regler
Gustav Regler, Mexiko, kolem r. 1944
Gustav Regler, Mexiko, kolem r. 1944
Narození25. května 1898
Merzig
Úmrtí14. ledna 1963 (ve věku 64 let)
Nové Dillí
Místo pohřbeníSársko
Povoláníspisovatel a novinář
OceněníKulturní cena Sárska (1960)
Politická příslušnostKomunistická strana Německa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Regler (25. května 1898, Merzig, Sársko14. ledna 1963, Nové Dillí, Indie) byl německý spisovatel a novinář.

Narodil se v rodině knihkupce v sárském městě Merzig. Během první světové války byl těžce zraněn během plynového útoku na německo-francouzské frontě. Po válce studoval na mnichovské univerzitě filosofii, dějiny a francouzštinu. Rovněž se připojil k Bavorské republice rad. V roce 1922 byl promován na doktora filosofie na základě obhajoby práce Ironie v Goethově díle (Ironie im Werk Goethes). Téhož roku se oženil s Charlotte Dietze, dcerou textilního podnikatele. Pracoval jako redaktor novin Nürnberg-Fürther Morgenpresse. V roce 1928 se seznámil s Marií Louise (Mieke) Vogeler, dcerou malíře Heinricha Vogelera. Následujícího roku přesídlil do umělecké kolonie v Berlíně-Wilmsdorfu. Pod vlivem Vogelerovým vstoupil do komunistické strany. V roce 1932 vydal úspěšný román Voda, chléb a modré fazole[p 1] (Wasser, Brot und blaue Bohnen).

Po požáru Říšského sněmu v roce 1933 uprchl před gestapem do Paříže. Zde přispěl mimo jiné do sborníku Hnědá kniha o požáru Říšského sněmu a Hitlerově teroru (Braunbuch über Reichstagsbrand und Hitler-Terror). Uplatnil tu své znalosti stavby z doby obrany sněmu proti levicovým radikálům v roce 1919. Byl občanem Sárska, kde mělo rozhodnout referendum, zda má být tato země připojena k Německé říši, k Francii či zůstat samostatným státem. Aby ovlivnil toto referendum, vydal v roce 1934 román V křížové palbě (Im Kreuzfeuer). Většina obyvatel Sárska ale rozhodla o připojení země k Říši. Ještě téže noci uprchl Regler do Francie. Zde se seznámil s Egonem Ervínem Kischem či s Lenkou Reinerovou.

Zúčastnil se sjezdů levicových spisovatelů v Moskvě v letech 1934 a 1936. Zde se seznámil s André Malrauxem, Iljou Erenburgem či Klausem Mannem. Během druhého sjezdu si ale také povšiml, že někteří ruští spisovatelé byli v mezidobí odstraněni nebo popraveni. To vzbudilo jeho pochybnosti o správnosti stalinského režimu.

Po vypuknutí španělské občanské války se zapojil do organizace interbrigád. Byl těžce zraněn a Ernest Hemingway jej pozval do Spojených států amerických. Zde napsal román Velký příklad (Das große Beispiel). Kniha vyšla v roce 1940 v anglickém překladu The Great Crusade s předmluvou Ernsta Hemingwaye, byla ale zastíněna Hemingwayovou knihou Komu zvoní hrana. Regler se v roce 1938 vrátil do Francie, kde byl na počátku druhé světové války v roce 1939 jako cizinec internován v táboře Le Vernet. V internaci se znovu setkal s Lenkou Reinerovou, která na to vzpomíná ve své knize Hranice uzavřeny (Grenze geschlossen). Tvrzení o tom, že Regler zradil německého antifašistu Gerharda Eislera se ale nezakládají na pravdě. Na přímluvu řady osobností světové kultury byl po půl roce propuštěn a spolu s Marií Louise Vogeler emigroval do Spojených států amerických. Zde se znovu setkal s Kischem a podobně jako on odešel do Mexika, kde se oženil s Marií Louise Vogeler.

Přátelství s Kischem bylo nalomeno v roce 1939, kdy Stalin uzavřel dohodu s Hitlerem. Zatímco Kisch zastával oficiální stanoviska sovětské komunistické strany, Regler kritizoval cynismus její politiky. Poté, co Regler otiskl v německém komunistickém časopisu Análisis, vydávaném v Mexiku, kritiku spisovatele Otto Katze, došlo k definitivní roztržce. Tím ale ztratil možnost publikovat v komunistických nakladatelstvích. Zřekl se komunismu a po zbytek války se živil jako farmář. V roce 1945 zemřela jeho manželka. O rok později se oženil znovu s Američankou Peggy Paul.

Po válce se krátce vrátil do rodného Sárska. Psal romány, knihy o Mexiku, historické publikace a rozhlasové eseje. V roce 1963 mu André Malraux zprostředkoval schůzku s Džaváharlálem Néhrúem. Během návštěvy v Novém Díllí Regler zemřel na mozkovou mrtvici.

Ocenění díla

[editovat | editovat zdroj]

Dne 7. října 2013 mu bylo uděleno čestné členství v PEN klubu německy píšících autorů.

  • 1923 Die Ironie im Werk Goethes (Ironie v Goethově díle) – doktorská práce
  • 1928 Zug der Hirten
  • 1929 Die Söhne aber gehen zu den Knechten
  • 1931 Hahnenkampf. Abenteuer eines französischen Mädchens
  • 1932 Wasser, Brot und blaue Bohnen (Voda, chléb a modré fazole)
  • 1933 Der verlorene Sohn (Marnotratný syn)
  • 1934 Im Kreuzfeuer (Velký příklad – saarský román)
  • 1936 Die Saat Román
  • 1940 Das große Beispiel (vyšlo anglicky pod názvem The Great Crusade s předmluvou od Ernesta Hemingwaye)
  • 1943 The Bottomless Pit. Der Brunnen des Abgrunds
  • 1944 Wolfgang Paalen. monografie o rakousko-mexickém malíři a teoretiku umění
  • 1947 Amimitl oder Die Geburt eines Schrecklichen
  • 1947 Vulkanisches Land. Ein Buch von vielen Festen und mehr Widersprüchen
  • 1954 Verwunschenes Land Mexiko
  • 1955 Aretino. Freund der Frauen, Feind der Fürsten
  • 1958 Das Ohr des Malchus (Ucho Malchuse) – autobiografický román

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. Modré fazole je slangový výraz pro kulky z pušky

Literatura

[editovat | editovat zdroj]