Je docela jedno, jak vypadáte, kolik vyděláváte nebo jaký počet svíček už jste sfoukli na narozeninovém dortu. To, co rozhoduje o tom, zda jste pro ostatní přitažliví, či nikoli, leží ve vaší hlavě.
Ne, nejde o to, abyste se vycvičili k tomu, že si budete připadat jako mistr světa amoleta a pro okolí budete nesnesitelný náfuka. Cílem není ani předstírat narcistickou poruchu a vstupovat do každé místnosti s popěvkem na rtech „Teď královnou jsem já“. Tohle vše totiž není sebevědomí dospělého vyrovnaného člověka.
TIP NA VIDEO: Co dělat, když na vás padne úzkost?
Nebudeme si nic nalhávat, na první pohled je přitažlivost skutečně fyzická. Tělo, tvář, vlasy, absence vrásek. Ale pozitivní dojem se buď potvrdí, nebo vyvrátí. Nikdo by nechtěl trávit večer s Miss Universe nebo Alainem Delonem, kteří by neustále fňukali o tom, že mají tlusté kotníky a tenké vlasy.
Osobní zkušenost s prvotřídně nesebevědomým krasavcem udělala nedávno moje kamarádka Soňa. Přes Tinder si domluvila rande s Italoslovákem, který na svém profilu vypadal jako model z reklamy Calvina Kleina. Na schůzku skutečně dorazil vysoký, opálený, bělozubý svalovec. Během dvou minut ale Soňa zoufale obesílala zprávami své známé, aby ji z dostaveníčka hrůzy vysvobodili. „Víš, nejím žádný cukr ani sůl. Díky tomu nemám žádné vrásky. Ale byl jsem na nosoretních výplních. Cvičíš vůbec? Máš do toho topu strašně ochablé paže, s tím musíš něco udělat. A co ta pokleslá víčka? Nemám ti dát číslo na kliniku, kde jsem byl moc spokojený? Můžeš si to zaplatit na splátky,“ častoval ji takovými „bombami“ celých čtyřicet minut, než tahle úspěšná, zábavná, velkorysá a velmi krásná žena sebrala odvahu a odešla.
Nejenže na sex s takovým individuem neměla Soňa ani pomyšlení, ale najednou jí nepřipadal ani trochu hezký. Ne nadarmo se říká, že nejméně sebevědomými ženami jsou modelky, profesionální krásky placené za svůj vzhled. Muži je pak podvádějí s chůvami a asistentkami, které neřeší, kde mají jaký pupínek.
Být sexy = uvolnit se
V dnešní době je fyzická dokonalost neustále přítomna na obrazovkách našich telefonů, kde si na sociálních sítích můžete projíždět profily krásek, které přestaly připomínat lidské bytosti. V záplavě takto vylepšených (ať už filtry ve speciálních aplikacích, nebo plastickými chirurgy) lidí vyčnívá někdo, kdo klidně řekne: „Dost.“
Dívám se na instagramový profil Alice, matky roční holčičky. Nikdy nebyla extrémně štíhlá, ale v posledních letech je, diplomaticky řečeno, ještě kulatější. Prohlížím si snímek, kde stojí s hlavou vztyčenou, se širokým úsměvem na rtech, zářivýma očima. Fotku doprovází všeříkající popisek: „Sebeláska je cesta a základem je sebepřijetí. Nemyslete si, že mám ráda svou celulitidu nebo velké břicho. Ale už si neříkám, že moje stehna jsou hnusná a že od zítřka se budu mořit hlady. Vidím se v zrcadle a vnímám to, že takhle vypadám. Tohle je moje tělo. Něco se mi líbí, něco méně. Ale děkuju mu za to, že dalo život mé dceři, za to, že mi dalo poznat slast milování, za to, že funguje, i když mu dávám málo spánku a hodně kofeinu. S láskou o něj pečuju a ono mě nese životem.“
Páni, ta Alice je ale sexy, říkám si. Všímám si její bělostné pleti, úsměvu a nevnímám to, zda by měla být štíhlejší o kilo nebo o deset. Obdivuju ji. Je mi tisíckrát příjemnější než jiná moje známá, která se v jídle neustále omezuje, mluví jen o tom, jak potřebuje znovu jít na injekce do rtů a nechat si odsát podbradek. Na Instagramu pózuje v naučených kompozicích, tak strašně touží být sexy! Ale snaží se tolik, že to přece nemůže nikoho bavit, ji samotnou na prvním místě.
Být sexy přece znamená uvolnit se. Sex je život, energie, radost. Jak může být doopravdy sexy někdo, z koho je cítit tak strašná úzkost?
Říct si, co chci
Co ještě sebevědomí lidé opravdu umí? Říct si o to, co chtějí. V klidu adresovat své nároky a přání. Proto když pro sebe formulujete požadavky, jakého chcete partnera, nezapomeňte uvést, že by měl být v prvé řadě sebevědomý. Znamená to totiž, že ví, kdo je a co potřebuje. Díky tomu na vás nejen zapůsobí, ale také se vyhnete spoustě zbytečných konfliktů. Sebevědomý člověk se totiž dokáže vyrovnat s odmítnutím.
Každý, kdo někdy randil, slyšel nebo zažil vztahové hry. Napsat první? Nechat telefon dlouze vyzvánět? Muži jsou přece lovci a ženy mají předstírat kořist, anebo ne? Ačkoli v začátku můžeme takovým způsobem zvyšovat svou atraktivitu, je to jen nafouknutá bublina, která brzy praskne.
Sebevědomý člověk nemá strach dát najevo svůj zájem. Nebude předstírat, že je někým jiným. A když přijde řeč na sex samotný, dokáže adresovat své vášně, fantazie a ptát se svého protějšku: „Co se ti líbí?“
Být v přítomnosti někoho, kdo se cítí dobře ve své kůži, je opojné. Taky proto, že se tenhle uvolňujíc�� pocit, kdy jste v pořádku tak, jak jste (nikoli až budete mít větší prsa, hustší vlasy a větší plat), je návykový. Na druhou stranu to vypadá, že sebevědomá osobnost je něco jako mytický jednorožec. Všichni o ní mluví, ale nikdo ji ještě neviděl. Mám pro vás ale dobrou zprávu, jedná se o vlastnost získanou, na které se musí léta poctivě pracovat.
Dá se to naučit
Jeden z citátů praví, že sebevědomí nemá jen líný člověk, a i když je to tvrzení značně zjednodušující, něco na něm bude. Je to velká dřina podívat se do očí vlastním strachům a nelpět na škatulce oběti. Také je někdy jednodušší zajít si na kliniku plastické chirurgie než k psychoterapeutovi.
Bez sebevědomí ale nikdy nemůžete žít naplno. Ať už jste na poradě, nebo v ložnici s novým či stávajícím parterem, musíte vědět, kdo jste a co potřebujete. Existuje tedy situace, kdy opravdové, autentické sebevědomí nepůsobí přitažlivě? Ano, v případě, že se setkáváte s člověkem, který trpí takovými pochybami, že konfrontace s někým, kdo chápe, vnímá a přijímá sám sebe, ho uvrhává do ještě větší nejistoty. Pak ale problém není na vaší straně přijímače.
Být sebevědomý znamená překračovat vlastní pochybnosti a obavy každý den. A smířit se s tím, když to nevyjde. To neznamená, že jako sebevědomý člověk nejste někdy smutný, naštvaný nebo nemáte pocit, že nestojíte za nic. Všichni máme takové okamžiky a jsou naší přirozenou součástí. To, co nesmíme jako sebevědomí lidé dopustit, je, aby se vnitřní kritik usídlil v naší hlavě nastálo, aby se vynořil při každém pohledu do zrcadla, při každém jednání nebo ve chvíli, kdy čekáme na telefon či zprávu od člověka, se kterým jsme začali randit.
Okolí nám může pomoci být sebevědomější: když na nás pozitivně reaguje, oceňuje nový účes i kariérní pozici. Ale všimli jste si, kolik z nás nedokáže přijmout ani pitomý kompliment? Zkuste každý den něco někomu pochválit a pozorujte reakci lidí. Kolik z nich mávne rukou, že sako, které obdivujete, je z výprodeje a výroční zprávu, kterou chválíte, psal ještě kolega a zásluha dotyčného je vlastně malá?
Vždy, když mi někdo něco pochválí, zaplaví mě pocit viny. „Já si přece nezasloužím být krásná a úspěšná, to nejsem já. Pletete se, pokud mě tak vidíte,“ proběhne mi téměř vždy hlavou. Musím se strašně ovládat, abych na kompliment odpověděla jednoduše „děkuji“ a usmála se. Často jsem dostávala zpětnou vazbu, že působím příjemně sebevědomě. Děkuji dotyčným za pochvalu, dává mi velkou práci se tak chovat. Ale věřím, že jednoho dne budu přijímat to, kdo jsem, bez ohledu na to, komu se to líbí. Těším se, že budu sexy zralá dáma, která se nebojí přijetí ani odmítnutí. Zkusíte trénovat sebevědomí se mnou?
Hra na „jako“
Zeptejte se sami sebe: Co byste udělali, kdybyste byli opravdu sebevědomí? Oslovili byste atraktivní protějšek? Řekli si o vyšší plat? Zkuste to udělat už teď!
