Zatímco environmentalisté po léta varovali, že planetě hrozí přelidnění, ekonomové nyní straší se zcela opačnou prognózou. Upozorňují, že populační útlum povede k ohrožení stávajících sociálních systémů, hospodářského růstu a inovací. Ani jedna unijní země v současnosti nemá míru plodnosti na úrovni 2,1 dítěte na jednu ženu, jíž je třeba k zachování populace. V Česku se loni narodilo nejméně dětí za více než dvě dekády. Porodnost se přitom stává velkou výzvou nejen pro Západ, ale i pro lidnaté asijské země včetně Číny.
Napříč světem v současnosti klesá míra plodnosti ve zcela odlišných prostředích, co se velikosti země, jejího ekonomického rozvoje i společenského uspořádání a hodnot týče. Politici problém dobře vnímají, kupříkladu americký republikánský kandidát na prezidenta Donald Trump prohlásil, že je pro západní civilizaci větší hrozbou než Rusko. A snaží se najít recepty k narovnání klesající křivky. Demografové však pro ně mají špatné zprávy: Nedá se s tím prakticky vůbec bojovat.
„Když pracujete s politiky, vždycky od nich uslyšíte totéž: Měli bychom prodloužit mateřskou dovolenou o měsíc! Akademici na to říkají: Měli byste, ale nic to nezmění,“ vylíčila Financial Times finská socioložka Anna Rotkirchová, která kupříkladu radila někdejší premiérce Sanně Marinové. Varuje před tím, že Evropa může ve snaze zabránit volnému pádu plodnosti ve východoasijském stylu utratit spoustu prostředků za nefunkční kroky.
Podobně trend vnímají i čeští demografové. „Dosavadní zkušenosti s podpůrnými opatřeními rodinné politiky ukazují, že když už nějaký pozitivní dopad mají, je to efekt pouze krátkodobý,“ tvrdí Jitka Slabá z katedry demografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Její kolega Tomáš Kučera vysvětluje, že ani ve slavné éře Husákových dětí nezafungovaly investice tak, jak se mnozí domnívají.
„Dělali jsme odhad, kolik stát vymámil dětí navíc velice nákladnými opatřeními v sedmdesátých letech a za celou dekádu to bylo šedesát až sto tisíc dětí navíc,“ podotýká. Všechny další děti by se podle něj narodily tak jako tak, jenom o něco později.
S vysvětlením globálního úbytku dětí jsou tak odborníci do jisté míry bezradní. „Divné je, že nikdo neví, co se s plodností děje,“ přiznává Rotkirchová s tím, že za jejím poklesem patrně stojí kombinace biologických, kulturních a psychologických prvků. „Mít děti bylo ve většině společností základním kamenem dospělosti. Nyní je to něco, co máte, když už vám nechybí nic jiného, taková třešnička na dortu,“ podotýká odbornice.
K podobným závěrům došli i američtí vědci z univerzity v Marylandu, kteří zkoumali rozdíly v podmínkách jednotlivých států od religiozity a potratových zákonů přes nezaměstnanost, náklady na bydlení po dostupnost zdravotní péče a studentské zadlužení. Mají podezření, že posun odráží široké společenské změny, které je těžké měřit nebo kvantifikovat.
Číně změna politiky jednoho dítěte nepomohla
Aktuální studie zveřejněná v časopisu Lancet tvrdí, že kolem roku 2050 nebudou mít dostatečnou míru fertility k udržení stávající populace tři čtvrtiny zemí. A do konce století to budou téměř všechny. Obyvatelstvo jednotlivých států bude stárnout a postupně ubývat. Odborníci předpokládají, že nejspíš kolem roku 2085 počet lidí na Zemi dosáhne vrcholu. Jednotlivé země však do tohoto bodu dospějí v různou dobu. A některé se zřejmě už vydaly na cestu populačního propadu.
V Číně loni poklesl počet obyvatel už druhým rokem v řadě. Důvodem úbytku o více než dva miliony lidí na 1,409 miliardy byla nejen pandemie koronaviru, ale také rekordně nízká porodnost. Míra plodnosti se v zemi blíží pouhému jednomu dítěti na jednu ženu. Její postupný propad nedokázalo zastavit ani upuštění od politiky jednoho dítěte a povolení až tří potomků na rodinu v posledních letech. Očekává se, že počet obyvatel země ve věku nad šedesát let vzroste do roku 2035 ze současných 280 milionů na více než 400 milionů. Skupina čínských penzistů tak předčí populaci Spojených států.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
